V každém případě by to ale muselo být humorné. Žádná tryzna, jak jsem opuštěná a nešťastná. To ode mě nečekejte. Vy ale přece máte přítele, takže nejste opuštěná. To jo, ale chtěla bych, aby to případně bylo v duchu, že se u toho ženy zasmějí. Stěžovat si, to ne. Nesnáším, když si někdo stěžuje. Zatímco na základce jste měla k běhu v rámci hodin tělocviku vyloženě odpor, teď jste se na něm stala závislá. V listopadu se dny zkrátily, brzy se stmívá, a přesto je vám běhání venku mnohem milejší než nudný pás v posilovně? Nepochopte mě špatně. Je mi úplně jedno, co kdo nosí a nikomu do toho kecat nehodlám. Jenom by mě zajímalo z jakého důvodu na sobě někteří lidé mají mikinu, když je venku 30-40 stupňů. Takové sebemrskačství je pro mě nepochopitelné. Jestli se tu někdo takový najde, tak bych se rád zeptal proč? Otec měl před třemi lety nehodu a zůstal na vozíku a já se o něj staral. Pak se rodiče rozvedli a teď zase řeší majetkové vyrovnání. Navíc už dlouho na mně z ničeho nic doléhá taková vnitřní nervozita, že nevím, co mám dělat. Také nesnáším, když na mě někdo začne křičet a zvyšovat hlas. Sedim v autě v noci, pálim cookies, nemám splín (Ne, ne) Je čas zase točit, jdu ven, kolem mě jsou fiends. Nikomu se nechci prosit (Ne, ne, ne), oni mě sami uvidí. Nejradši bych spáchal Nějak tak nejvíc nesnáším když někdo dělá mrtvého brouka já sem typ člověka co pochopí omluvy i po 5., ale když někdo ignoruje… To jako si myslíte, že jsem se narodila včera a nevím, že nemáte koule na omluvu. Naštěstí takových lidi je 1%. Dříve jsem bydlela v Praze a pro mě to bylo pochopitelné, ale ve velké Nesnáším, když jdu po lese a zaklíním se pod kořenem. 6,587 likes. Jsme občanská iniciativa, která se snaží prosadit vyznačení nebezpečí zaklínění pod kořenem - a to př Nesnáším, když jdu po lese a zaklíním se pod kořenem. Nemusíme se mít rádi Lyrics: Nemusíme se mít rádi / Nemusíme spolu být / To co jsme spolu zažili nám / Nikdo nemůže vzít / Uvědomil jsem si jenom / Že bez tebe mi je líp / Život Chystal se odejít, a když se Pavla vyptávala, co že je tak navoněný, odpověděl, že nechce dělat kamarádovi ostudu. „Zajdeme asi do hospody na jedno, na dvě.“ Večer si do něj při opékání buřtů Pavla trošku rýpla. „Beru to tak, že si ze mě dělá jenom srandu, jinak bych jí to vracel.“ Když mě něco nastartuje, vždycky mám dvě možnosti a díky svému vnitřnímu pozorovateli si můžu vybrat. Někdy si užiju emotivnější konverzaci, během třiceti sekund si se zvýšeným hlasem něco vyříkáme a je konec. Ale pokud je to pro mě podstatné téma, řeknu si – OK, mně samotné záleží na tom, aby se to vyřešilo. UL1rWq.